Nejvyšší správní soud řešil případ skláře z Nového Boru, který nikdy nebyl plátcem DPH. V roce 2009 však jednorázově přesáhl obrat rozhodný pro registraci k DPH ve výši 1 000 000 Kč. Protože se podnikatel sám neregistroval k platbě DPH, správce daně ho z moci úřední zaregistroval jako plátce DPH v prosinci 2013, a to zpětně ode dne 1. 1. 2013. Podnikatel se neúspěšně bránil s tím, že právo státu zaregistrovat ho jako plátce DPH marným uplynutím zákonné lhůty zaniklo. Naproti tomu finanční orgány stejně jako krajský soud dospěly k závěru, že právo státu registrovat plátce DPH není omezeno jakoukoliv časovou lhůtou.
Nejvyšší správní soud s takovouto nijak neohraničenou možností zaregistrovat plátce DPH nesouhlasil. Takovýto výklad je dle soudu nepřijatelný, protiústavní a vede k absurdním důsledkům. Bylo by v rozporu se základními principy, na kterých stojí demokratický právní stát, pokud by měl správce daně pravomoc registrovat k DPH k 1. 1. 2013 osobu, která jednorázově překročila rozhodný obrat kdykoliv před rokem 2013.
„Zásahy veřejné moci do soukromé sféry jsou vždy limitovány během času. Stejně tak je během času podmíněna i náprava nepravostí, protiprávností, uvedení stavu faktického do souladu s požadavky práva“, uvedl předseda senátu Zdeněk Kühn. Výklad, podle něhož má stát pravomoc registrovat podnikatele k platbě DPH na základě překročení obratu, k němuž došlo kdykoliv v minulosti, vytváří zvláštní skupinu situací, v nichž zásahy státu do svobod lidí nepodléhají žádné časové limitaci. „Takovýto výklad ohrožuje právní jistotu a oprávněná očekávání adresátů právních norem“, uvedl soudce Kühn.
Nezbytnou podmínkou výkonu státní moci v podmínkách demokratického právního státu je podřízení státní moci obecným pravidlům právního řádu. Proto ani při zásazích do práv a povinností v oblasti daňové nemohou jednat státní orgány bez časového omezení. Právě stanovení doby, během níž lze z moci úřední registrovat osobu k platbě DPH, je významným limitem uplatňování státní moci proti adresátům práv a povinností. Institut časově podmíněného uplatnění výkonu státní moci přináší do společnosti stabilitu a jistotu. Umožňuje adresátům práv a povinností lépe plánovat si své životy s vědomím, že v důsledku uplynutí času již proti nim nelze určitý nárok uplatnit. „Prekluze nebo promlčení nejsou v tomto pojetí samoúčelné, ale naopak reflektují přirozený běh ekonomického života jako takového“, uvedl soud.
Soud proto dospěl k závěru, že právo státu registrovat podnikatele jako plátce DPH je omezeno lhůtou stanovenou § 20 odst. 2 daňového řádu. Tato lhůta se váže k časově nejbližšímu zdaňovacímu období DPH následujícímu po překročení zákonného obratu jeden milión korun za rok 2009. Tímto obdobím bylo pro skláře z Nového Boru první kalendářní čtvrtletí roku 2010. Protože lhůta registrovat podnikatele neúspěšně uběhla a správce daně podnikatele registroval k platbě DPH až dlouho po uběhnutí zákonné lhůty, hledí se na něj, jako by nikdy plátcem DPH nebyl. Jinými slovy, protiprávní situaci se nepodařilo správci daně napravit včas a v zákonné lhůtě, přestože již v roce 2010 disponoval všemi poznatky pro registraci plátce DPH. Proto nelze vůči daňovému subjektu vyvozovat žádné další negativní následky spojené s porušením jeho povinnosti k DPH se registrovat.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. září 2017 je dostupný pod sp. zn. 10 Afs 329/2016.
Sylva Dostálová
tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu
